|
První zmínky o hrádku sahají do roku 1318, kdy se nacházel ve vlastnictví Ctibora z Kožlí, který se téhož roku podílel na nepokojích v zemi. Za vlády Karla IV. vlastnili Kožlí bratři ze Chvojna Mareš, Heřman a Kunrát. V letech 1362-1378 byli známí jako patroni kostela na Chvojenci. Dalším majitelem Kožlí se stal Petr z Pětichvost, který byl znám jako králův oddaný přívrženec, který po jeho boku bojoval proti Jednotě bratrské roku 1404. Téhož roku zemřel a ustanovil dědičkou svou manželku Anežku, která s Kožlím zdědila i louku, o níž projevili zájem páni Koželští a farář z Vadslavic. Po delším sporu přišel farář Vadslavický na Kožlí s tím, že louka připadne jemu a on bude za to každého roku po sv. Václavovi třikrát sloužiti mši za zesnulého Petra i Anežku. Anežka poté hrádek prodala Beneši Libeňskému z Dubé, který se po Marešovi, Heřmanovi a Kunrátovi stal v létech 1414-1418 rovněž patronem kostela Chvojenského.
Beneš Libuňský z Dubé měl dvě děti, pro které povolal na Kožlí vychovatele Pěcha. Ten se ve volných chvílích věnoval psaní rukopisů z Kožlí. (1. rukopis r. 1427, 2. roku 1434). Beneš Libuňský z Dubé patřil do řad královského vojska, se kterým bojoval i v bitvě U Lipan roku 1434 a podílel se i na dobývání Ostroteče roku 1435. Jeho syn Beneš Libuňský z Dubé roku 1461 hrádek Kožlí prodal Zdeňku ze Šternberka, který byl držitelem Konopiště. Od této doby se Kožlí připomíná naposledy v létech 1495 a 1500, ale to se již hovoří o pustém hrádku Kožlí.
|
